Výplaty dopředu

19. dubna 2015 v 9:32 |  Novinky
V Tibetu se nám rozmáhá takový nešvar.
Absolventi středních a vysokých škol brzy poté, co najdou zaměstnání, si půjčují vysoké finanční částky od bank a jiných finančních organizací. Čínský systém tyto půjčky horlivě podporuje, pochopitelně. Vše ale probíhá zajímavým, a pro mne zcela nepochopitelným způsobem.

Nejprve stručný úvod do finanční situace těchto mladých lidí. Ještě dnes si rodiče na vesnicích půjčují navzájem se sousedy peníze na sponzorování studií svých dětí. Školství v ČLR není zadarmo, od střední školy se navíc platí školné. Pro Čecha ne vysoké, pro tibetské vesničany však finančně velmi vyčerpávající. Rodiče si tedy půjčují, ne od bank, ale od známých a kamarádů. Děti jdou do škol za peníze celé vesnice. Pokud chce (rodič pro) dítě získat dobré vzdělání, musí do Číny. V Tibetu dodnes neexistují dobré školy. Rodiče musí sponzorovat nejen školné, ale i ubytování, stravu a cestu. Průměrně vyjde levnější a spořivější student na přibližně 50 000 kč za jeden školní rok.
Po ukončení střední nebo vysoké školy se většina studentů vrací domů do Tibetu. Čínské firmy navštěvují školy a pořádají setkání s nejstaršími ročníky studentů. Ti mohou vyjádřit zájem o pracovní pozici ve firmě a při troše štěstí získají práci okamžitě po ukončení školy.
Student ukončil školu, vrátil se do Tibetu a po krátkých prázdninách nastoupil do firmy. Má plat, dejme tomu, 15 000 kč. Brzy mu kolegové namluví "dobrý nápad" získat 'výplatu dopředu'. Funguje to tak, že získáte potvrzení od zaměstnavatele, s tím jdete do banky a na základě potvrzení o stálém zaměstnání vám banka vyplatí vaši "výplatu" až 5 let dopředu. Hodně lidí si žádá o tři roky. Banka vyplatí průměrně 4/5 platu, zaměstnanec bude stále dostávat zbylou část platu každý měsíc, 4/5 platu jde zpět přímo bance. Úrok "výplaty dopředu" se pohybuje okolo 0,6%.
Takže např. náš student, který má 15 000 kč, dostane na účet od banky 432 000 kč. Každý měsíc dostane normální výplatu 3 000 kč na ruku, zbylých 12 000 kč se bude automaticky vracet bance. O tři roky později musí bance ještě doplatit pár tisíc navíc.

Náš čerstvý zaměstnanec, jehož rodiče sotva z vlastních zdrojů vrátili peníze sousedům za potomkova studia, dostal na účet necelý půl milion korun, který mu musí vydržet tři roky. Drtivá většina mladých lidí v tuto chvíli "vrátí" peníze rodičům, jako důkaz pracovní schopnosti a finanční nezávislosti, částka se průměrně pohybuje okolo dvou měsíčních platů. Mladí Tibeťané vzápětí nabydou sladkého pocitu bohatství a začíná neuvážené utrácení peněz. Nákup auta, drahého telefonu, pronájem bytu, předražené večeře pro bandu kamarádů každý víkend, návštěvy prodejných slečen a tak dále a tak dále. To jsou příklady těch černějších, avšak častých scénářů.

Po necelém roce si mladí pomalu začnou uvědomovat, že se někde stala chyba. Měsíčně utráceli příliš a nejen, že jim nezbývá na tři roky, nezbývá ale ani na jídlo příští měsíc. Nejprve začnou pracovat přesčas, tím se finanční částka vyplácená přímo jim nepatrně zvýší. Bohužel to ale nestačí. Začnou si hledat brigády. Noční můra, která je brzy začne pronásledovat, je návrat k rodičům a žádost o finanční pomoc. Rodiče pomohou, ale mladí ztratí nezávislost a zostudí se před celou vesnicí.

Pro mne, jako Čecha, začíná nepochopení u vyplacení výplaty dopředu, protože u nás nikdo nemá jistotu zaměstnání = jistotu platu = nikdo si netroufne odvádět svůj plat bance. Češi si také půjčují peníze - na koupi bytu či auta. Měsíční splátka se ale pohybuje zcela jinde, než v tomto příběhu z reálného života. Mladí v Tibetu uvidí jen nepatrnou část svého platu a na konci musí bance vrátit i úroky. Znám osobně několik těchto mladých lidí, dva jsou mí kamarádi.

Jeden pracuje u obří telekomunikační společnosti, rodiče mají dům ve Lhase, oba mají invalidní důchod. Kamarád si vzal "výplatu dopředu" na tři roky. Dal peníze rodičům, pronajal si byt, plánuje koupi auta a jakýmsi způsobem utrácí měsíčně přibližně dvojnásobek svého měsíčního platu. Již několik měsíců pracuje přesčasy, soboty, neděle, dvanáctky i šestnáctky. Už ví, že má finanční problémy, přesto si pořád najde čas na čínské prostitutky a návštěvy drahých diskoték.

Druhý kamarád pracuje u monopolní energetické společnosti, také si vzal výplatu na tři roky a přibližně polovinu částky investoval do vládního projektu. Čínské vládní projekty mají nulovou návratnost a jeden malý člověk nemá šanci žádat o svůj vklad zpět, úředníci si jeho peníze již rozdělili do kapes. Investice není špatný nápad, v tomto případě byla ale neuvážená. Kamarád si pronajímá byt a taktéž měsíčně utratí víc, než si může dovolit. Oba kamarádi jsou nezadaní a bezdětní. Zajímavé je, že oba kamarádi již plánují další "výplatu dopředu". Současnou finanční situaci vyřeší půjčkou v jiné bance a tuto půjčku pokryjí z další "výplaty". Tím se logicky dostávají do nekonečného kolotoče.

Oficiální vládní propaganda lidem namlouvá, že "život na dluh je životem bohatých" a "dluhy jsou vlastně známka lepší společnosti". Vysokoškolsky vzdělaní lidé se proto na mnoho let dostávají do finančních problémů. Ekonomická gramotnost tibetského obyvatelstva (hlavně mladých lidí s oficiálním čínským vzděláním) je na velmi ubohé úrovni (selský rozum u starší generace přežívá na vysoké úrovni, včetně vynikající schopnosti obchodovat). Mnoho lidí řeší dluhy podobným způsobem, jaký známe i v Česku - další a další půjčky u dalších a dalších bank. Nikdo nechce přiznat chybu a požádat rodinu o pomoc dřív, než je pozdě... I takto může vypadat moderní život v Tibetu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama