Červenec 2013

Zachraňte Lhasu!!!

25. července 2013 v 22:16 Tsering Özer
Naše Lhasa stojí na hranici zničení!

Nejde o žádný planý poplach!


Turista, který v posledních dnech navštívil Lhasu, na svém mikroblogu napsal: "Dnes jsem jasně pochopil, že cílem rekonstrukcí ve Lhase je postavit výstřední turistické město ve stylu Lijiangu. Všechny pouliční stánky, levné ubytovny, obchůdky a služby nižší třídy byly přesunuty z historické části města pryč, aby je nahradily předražené antikvariáty a drahé hotely. Navíc všechny fasády, včetně nápisů nad dveřmi, budou mít jednotný vzhled. Opravdu mají čínská města jen tento jediný debilní způsob úprav v korejském stylu?"

Povšimněte si, že na fotografiích s cedulí představující "Obchodní centrum Barkor" (starobylé centrum Lhasy, dnes se nachází v městké čtvrti Chengguan, severovýchodně od uličky všeobecně známé jako Barkor, která se točí okolo chrámu Džokhang) se píše, že bude zabírat 150 000 m2 a v podzemí bude 1117 parkovacích míst.

Na konci loňského roku bylo v jiné části starého města otevřeno obrovské "Božské náměstí století", projekt postavený společně vládou a obchodním sektorem. Kvůli podzemním garážím se zde víc jak dva roky, dnem i nocí, odčerpávala podzemní voda. To vyvolávalo u obyvatel Lhasy nemalé obavy, aby se neobjevily praskliny a prolákliny vedoucí k vytváření nebezpečných děr v zemi. Ve skutečnosti se už trhliny začínají vyskytovat, zatímco jiná místa se potýkají s nedostatkem vody.
Dnes chtějí úřady zase na jiném místě postavit obří nákupní centrum, podzemní garáže,....
Znamená to, že Lhasa se dostala do zničujících spárů hladové obludy a není možné jí už pomoci?

V roce 1994 zařadila organizace UNESCO palác Potala na Seznam světového dědictví, v letech 2000 a 2001 byl přidán i chrám Džokhang a park s chrámem Norbulingka, které se nachází v historickém jádru Lhasy v blízkosti Potaly. Tímto rozšířením se Lhasa definitivně stala nábožensky a historicky hodnotným posvátným městem s důležitým kulturním významem vyžadující ochranu.

Ovšem, už v letech 1995/1996 byla zbourána vesnička na úpatí paláce Potala, která zde stála víc jak tisíc let, 22 budov centrální tibetské vlády a další důležité budovy, nazývaná Šöl. Nově byly budovy postaveny v jiné části Lhasy a dnes slouží jako turistická atrakce. Namísto původních starobylých budov čínské úřady postavily rozlehlé čtvercové náměstí. V roce 2002 na toto náměstí přibyl ohyzdný Památník mírového osvobození Tibetu.

Už v roce 2007 dostala Potala od UNESCO varování v podobě "žluté karty" z důvodů nadměrné honby za profitem z turistického ruchu, svévolným využíváním a nedodržením slibu a zodpovědnosti. Hrozilo odejmutí označení "světového dědictví".

Není to jen palác Potala, která se přes míru zneužívá v zájmu turismu. Každoročně přibývají statisíce turistů procházející Lhasou a starobylá část města začíná měnit tvář. Její vnitřnosti už byly vyvrženy, katastrofa začala nabírat dalekosáhlejších rozměrů. Jak popisuje tibetský umělec Guang Laowu: "Vstříc vábení materialismu a pokušení moci se ztrácí jedinečnost kultury. Na řadu přišla jednotvárnost města. Za kulisou prosperujícího města stojí jen vyprázdněná skořápka Starého města Lhasy. Prosté a nefalšované letité pozůstatky už nejsou k nalezení."

Před lety přijel do Lhasy Němec Andre Alexander, který se plně oddal záchraně a opravě starých lhasských domů. Založil organizaci THF (Tibet Heritage Foundation), která v letech 1996-2002 pomohla zachránit a opravit 76 historických tradičních domů. O situaci ve městě napsal: "Od 80.let začala ve Lhase vlna nové výstavby. Ta způsobila nenapravitelné škody na původních historických budovách." "Od roku 1993 je ročně zbouráno průměrně 35 historických budov. Pokud to bude pokračovat současným tempem, během čtyř let zmizí celá Stará Lhasa." Přestože jeho práce na tradičních stavbách se dočkala úspěchů, zůstával trnem v oku místních úřadů, které v honbě za penězi měli se starou zástavbou plány jiné. Nakonec byl Andre Alexander a jeho pomocníci z města vyhoštěni a mají zakázaný vstup.

Ze "stavebního plánu" "Obchodního centra Barkor" lze vyčíst, že cílem modernizace Barkoru je "čištění, rozptýlení, transformace a rozjasnění". Dále také, že celý projekt přestavby Starého města má několik částí: ulice Barkor, která se točí okolo chrámu Džokhang, která bude důkladně vyčištěna, všechny původní stánky se zbožím a trhovci budou přesunuti do nového "Obchodního centra". Původní obyvatelé historických budov byli přesunuti do západní části Lhasy, příměstského okresu Tölung dečhen (སྟོད་ལུང་བདེ་ཆེན་རྫོང༌།). Ti, kteří odešli dobrovolně a rychle měli šanci dostat 20 nebo 30 tisíc RMB jako vyrovnání. Ti, kteří nechtěli odejít si způsobili problémy s policií. Říká se, že jeden dědeček se z toho zbláznil.

Do prázdných budov, bytů a zahrad se teď nastěhují investoři, kteří tu budou provozovat obchody, hospody, hotely, galerie a další podniky. Na jiných místech Starého města, například před chrám Ramočhe (tibetsky: ར་མོ་ཆེ་དགོན་པ་) přibylo jedno velké náměstí a obyvatelé původní zástavby byli taktéž přemístěni na okraj města. V severovýchodním cípu Starého města už bylo otevřeno Barkorské nákupní centrum, a takovýchto budov bude přibývat....

Samozřejmě, že Barkor, který má náboženský význam, se jen tak vytratit nemůže. Na druhou stranu, promění se teď ve vyzdobenou kulisu pro turisty za účelem tržby peněz. Už to nebudou ulice, kudy chodí Tibeťané na své pravidelné modlitby a pokud ano, stane se to jen oživením pro dychtivé turisty....jedna hrůza za druhou, s Lhasou to jde z kopce.

Nikdy v historii neměla Lhasa ani její okolí těžařské doly, tak jako nyní. Nikdy v historii lhasská řeka Kjičhu nebyla přehrazena a nevyschla, tak jako tomu je nyní a ryby umírají. Nikdy v historii Lhasa nebyla bezduchou kulisou pro fotoaparáty turistů, tak jako nyní se z ní stává pohádková "Šangri-la" vymalovaná jako z obrázku. Kdypak přijde ten den, kdy si budeme do Starého města Lhasy kupovat vstupenku?

Nic nemizí tak rychle jako Lhasa. Nic není tak rychle pohlceno jako Lhasa. Odteď to nejsem jen já, ale všichni místní obyvatelé, kdo přichází o poslední zbytky opravdové Lhasy, kterou tak hluboce milujeme. Odteď to nejsou jen moje vzpomínky, ale vzpomínky všech, propletené v uličkách mezi starobylými domy, které budou nemilosrdně zakryty.
Andre kdysi napsal: "Pokaždé když přijedu do Lhasy, naprosto jasně vidím, že tradičních budov ubývá - cihla po cihle, kámen o kameni, ulice za ulicí. Dokonce psi "mizí"...". Dnes je Lhasa v objetí mocných investorů, kteří neváhají ji proměnit v obří nákupní centrum.

Někdo to na internetu popsal: "Strhnout staré, vykopat tunely, postavit nadchody, zablokovat Kjičhu (řeka protékající Lhasou), vyčerpat podzemní vody... Nic jiného než převtělení démoni, co jde ukrást a odnést, to odnesou, co nejde odnést, to zničí!"

Nutno podotknout, že víc jak 120 upálených Tibeťanů během posledních pár let je v "problematice Tibetu" jeden z nejviditelnějších projevů protestu. Bez ohledu na to, že mezinárodní společenství to moc nezajímá, veškerý zájem se soustřeďuje na Tibetskou exilovou vládu. Jiné katastrofy a nebezpečí, kterým čelí všichni Tibeťané, jsou přehlíženy. Například teď, Staré město Lhasy stojí bezprostředně před svým zničením, v minulosti UNESCO udělilo pro výstrahu "žlutou kartu", nyní je to všem jedno a nikoho to nezajímá.

Nicméně, čínská vláda věnuje sebeupalování v Tibetu velkou pozornost. 27. května 2012, poté, co se na náměstí před chrámem Džokhang upálili dva Tibeťané, barkorská policejní stanice okamžitě povýšila na "Policejní stanici Starobylého města Barkoru". Hotel Mandala, kde se před svým činem dotyční ubytovali, byl úřady skonfiskován. Nyní je z něj "Správní komise Starobylého města Barkor ve Lhase".
Stará část Lhasy byla dokonce přejmenována na "Starobylé město Barkor", přestože nic takového nikdy neexistovalo.
Pro čínské úřady, které začaly s velkolepou přestavbou staré části města, to vlastně znamená zabít dvě mouchy jednou ranou. Souvisí to i s plánem učinit Lhasu "stabilní".

Dnes, před chrámem Džokhang, který byl svědkem všeho dění v Tibetu za poslední staletí, už nechodí Tibeťané s modlitebním mlýnkem na modlitbu, ani sem nepřichází Tibeťané z Amda a Khamu, kteří vážili dlouhou cestu odměřenou vlastním tělem při motlitbě. Chybí tu i tisíce a desetitisíce máslových svící se svým posvátným oslňujícím plamenem. Dnes na střeše každého tibetského domu stojí odstřelovač, ulice jsou plné těžkooděnců. Na ulicích staré části Lhasy se otevírá jeden přepychový obchodní dům za druhým, u jejichž vchodu ve větru plápolají rudé nafukovací sloupy a balonky, chlubící se snad vulgárností a útočností zbohatlíků.

Před 40 lety UNESCO stanovilo "Dohodu o ochraně světového kulturního a přírodního bohatství". V ní stojí, že "tyto jedinečné kulturní nebo přírodní památky mají nevyčíslitelnou hodnotu pro celé lidstvo, nehledě na to, kdo momentálně toto území spravuje. Zničení nebo poškození některé z nich může mít nepříznivý dopad na celou naši společnost. Proto je jejich ochrana nejvyšší prioritou všech."

Proto apeluji na UNESCO a další mezinárodní organizace, prosím zastavte tuto "modernizaci" staré čtvrti Lhasy, která je neodpustitelným zločinem s nevyčíslitelnými ztrátami pro lidskou civilizaci.

Apeluji na všechny tibetology a všechny, kteří se o problematiku Tibetu zajímají, prosím věnujte pozornost tomuto nenapravitelně zlému osudu, který potkal naše hlavní město Lhasu.

Věřím, že každý bude šířit prosbu o záchranu Lhasy dál!

Naše Lhasa bude brzy v troskách!

Zachraňte Lhasu!

______________________________
5. května 2013
čínsky na RFA, zkrácené na blogu Woeser,

Povinná politická výchova učitelů tibetského buddhismu

10. července 2013 v 1:10 Novinky
V posledních letech Výbor KSČ v Tibetské autonomní oblasti pečlivě dbá a považuje za důležité, aby se tradice tibetského buddhismu dále rozvíjela a ochraňovala. Výbor různě podporuje mnichy a mnišky, aby neustávali ve svém učení a uspokojili potřeby věřících. Aby výsledky studia nabyly efektivnosti, bylo ustanoveno Zařízení pro dlouhodobou správu klášterů tibetského buddhismu. Výbor KSČ v TAO a místní vláda rozhodla, v souladu s politikou "stabilního a příkladového kláštera", o založení Fakulty tibetského buddhismu.
Tímto způsobem Strana zaručí náboženskou svobodu. Přispěje k dalšímu pokračování slavné tradice tibetského buddhismu a lásce k vlasti. Podpoří tím ochranu a dědictví unikátní tibetské kultury. Posílení výchovy mnichů a upevnění nacionalismu náboženských činitelů přinese hlubší efekt při správě klášterů. Mniši a mnišky modelového kláštera, kteří prošli tímto vzděláním, prosazují budování Zařízení pro dlouhodobou správu klášterů, zabezpečí se náboženská stabilita a harmonie. Díky tomuto systému může tradice tibetského buddhismu a socialistická společnost vzájemně vypomáhat.
______________________________________________________________________________________

Výše uvedený článek pojednává o nově založené fakultě při nejstarším klášteře v Tibetu - Samye.
Podle Tibetského centra pro lidská práva se sídlem v Dharamsale, na konci roku 2012 schválila Čínská komunistická strana nová nařízení ohledně správy tibetských klášterů. Těmito novými pravidly více omezuje jakékoli pravomoce mnichů tibetského buddhismu a vyhrazuje si právo "politicky vyškolené mnichy učinit náboženskými učitely."
Studovat tibetský buddhismus a stát se následně učitelem a vysokým představitelem kláštera bude teď možné pouze s požehnáním čínských úřadů.

"Nová pravidla kontrolují, kdo se může, či nemůže stát náboženským učitelem v buddhistickém klášteře," oznámilo TC, "pravidla jsou nastavena tak, aby tradiční učení tibetského buddhismu, které nebylo zpolitizováno a zmanipulováno, bylo naprosto nemožné předávat mladým generacím."

Podle nových nařízení se musí všichni, kteří chtějí tibetský buddhismus vyučovat, zaregistrovat a splňovat povinné podmínky, kterými jsou podpora KSČ, podpora socialistické společnosti, čínský nacionalismus, poslušnost Straně a čínské vlasti, chránit čínskou národní jednotu a podporovat náboženskou harmonii.

Článek 5 říká, že každý kandidát na lektora musí být nominován a doporučen Výborem pro správu kláštera (další orgán čínské vlády zavedený před několika lety), odtud pak bude přihláška posuzována na okresním Výboru čínské buddhistické asociace, dále na Výboru prefekturním. Pokud kandidát projde, musí ještě složit zkoušku, kterou připravuje Čínská buddhistická asociace. Ta byla pod vedením KSČ založena v roce 1953, aby omezovala buddhistickou činnost a kontrolovala kláštery.

Další článek omezuje povolení výuky na dobu pěti let, po uplynutí musí lektor opět projít celým procesem schvalování.

Podle nařízení povinnostmi lektorů buddhismu je propagace národní politiky, výuka lásky k čínské vlasti, ochrana čínské pospolitosti, sociální stability a bojovat proti separatismu.

Dále je uveden seznam "trestů" pro ty, kteří "porušují podmínky pracovní smlouvy a nedělají to, co mají", hrozí jim politická převýchova, pozastavení práce, propuštění a ztráta všech náboženských pravomocí. Takovými přečiny může být neuposlechnutí Klášterního výboru, jednání na podněty zahraničních narušovatelů, šíření separatistických myšlenek, nabádání mnichů, mnišek a dalších lidí k nezákonnému jednání, účast na nelegálních aktivitách, které narušují národní jednotu a sociální stabilitu a snaha rozdělit matku Čínu.

TC pro lidská práva poznamenala, že "v posledních letech je náboženská svoboda v Tibetu nejhorší v dějinách". Nová nařízení způsobí, že "se rapidně sníží počet skutečně vzdělaných buddhistických učitelů, čímž se znatelně zhorší předávání tradice tibetského buddhismu, tradiční kultury a jazyka Tibetem dalším generacím."