O tom, jak moje žena musela odjet z Pekingu

3. února 2013 v 16:30 |  Wang Li-siung
Tento týden ve čtvrtek začne v Pekingu 18. sjezd KS ČLR, tzv. "Výroční osmnáctý". Osobně jsem nikdy neměl nic společného s žádnou politickou stranou a ani mě nezajímá, kdo kdy má jaký sjezd. Jenže, můj domov je v Pekingu. Jsem spisovatel, čínské národnosti; moje žena Özer je také spisovatelka, Tibeťanka. Do naší domácnosti ještě patří má matka, brzy jí bude 90.

Před několika týdny čínská StB oznámila moji ženě, že má opustit Peking. Důvodem byl "18. výroční sjezd" konaný jednou za deset let na němž se vyměňují nejvyšší představitelé strany. Pro stranu jsou Tibeťané a Ujgurové nejnebezpečnější skupiny lidí. Neustále je považují za potížisty nebo dokonce teroristy. Moje žena má drobnou postavu a čistou duši, je naprosto vyloučené, aby měla něco společného s teroristickými aktivitami.



Jen proto, že napsala články o bezpráví vůči Tibeťanům, byla zařazena na černou listinu čínské komunistické strany. Následně přišla o práci, nesmí v ČLR publikovat svoje práce a ani nemá nárok na cestovní pas. Podivné je, že cestou do Lhasy, domova mé ženy, byla kvůli její tibetské národnosti, mnohokrát zastavena a kontrolována policií. Nechtěli ji nechat pokračovat v cestě. Tisíce a tisíce Číňanů kolem ní bez problémů ujížděli vstříc Lhase nerušeně dál, oni můžou do Tibetu kdykoli. Letadlem, vlakem, autem, jeden nekonečný proud lidí z Číny. Avšak Tibeťané, ti se v Tibetu pohybovat svobodně vůbec nemohou.

Konečně, má žena se dostala do Lhasy. Stalo se tak ale proto, že v Pekingu jsou v plném proudu připravy na "Výroční 18." a ta je prioritou číslo jedna. Pekingská policie kontaktovala tibetskou, že v jejich zájmu je, aby mé ženě umožnili vstup do města. Nebyla tak vrácena zpět, jako ostatní Tibeťané putující do Lhasy z jiných částí Tibetu.

A pak, 24. října, policie opět přišla. Tentokrát požadovali, abych Peking opustil já. Nevím, proč jsem pro stranu nebezpečný. Píšu romány, napsal jsem i dvě knihy o problematice národnostních menšín ČLR. Prosazuji se o diskuzi mezi etnickými Číňany a jinými národy a aby byla překonána nesnášenlivost mezi nimi. Je možné, že je z toho strana nešťastná? Očividně ano.

Můj známý, pekingský vysokoškolský profesor urgujské národnosti, mě pozval, abych u něj doma společně s jeho příteli strávil jeden z nejdůležitějších muslimských svátků v roce - Íd al-adhá. Ale StB mi nedovolila se zůčastnit. Aby zaručili, že se nehnu z bytu, postavili mi před dveře policejní hlídku, čímž jsem se vlastně dostal do domácího vězení.

To vše bez jakékoli legální procedury. Zeptal jsem se těch policistů, kdo jim dal právo mi stát u dveří a blokovat mi cestu z domu. Nic neřekli, jen ukázali rukou směrem nahoru. Všichni víme, co tím myslí: "Ti nahoře, strana." Stejně tak můj urgujský přítel byl donucen zrušit připravovanou hostinu. Důvod? "Výroční 18."

Kvůli stranickému sjezdu nejprve donutili moji ženu opustit mne, potom požadovali, abych já opustil svoji matku. Moje matka už je stará paní a musí se o ni někdo starat. Shodou okolností se i ona přidala ke KS Číny v roce 1947 (tedy 2 roky před založením Čínské lidové republiky, v té době bylo členství ve straně ještě značně nebezpečné). Bylo to z odporu k tehdejší vládě. Podle ní byla vláda KMT (Čínská národní strana) "nelidská".

Teď bych se jí chtěl zeptat, "co si myslíš o "lidskosti" komunistů dneska?", ale vím, že bych neunesl bolest jakou jí tím způsobím.

Policii jsem řekl, že stranický sjezd není důvodem rozdělovat rodiny. Co se týče StB, zavyhrožovali, že pokud odmítnu opustit Peking, bude to pro mě znamenat "nepříjemnosti". Tak jsem doma a čekám, co mi strana, která se před celým světem tváří, že jde cestou právního státu, může způsobit "nepříjemného".
_______________________________________________________________
Peking
Autor: Wang Li-siung
Datum publikace na New York Times: 6.listopadu 2012
anglická verze na NYT "Unwelcome at the Party"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama