"Ekologická vesnice přistěhovalců" a její "kameny Mani"

1. února 2013 v 0:53 |  Tsering Özer
V půlce srpna během cesty domů do Lhasy jsme přespali jeden večer v Golmudu - v uměle vybudovaném městě s kratičkou historií.



Před pěti lety jsem také na tomto místě zastavila, abych navštívila krajany bydlící při okraji pouště. Říkat "bydlící" není moc přesné, oni "byli přesunuti". Až 300 rodin bylo na toto místo odsunuto z "Prvního okresu na Žluté řece" v prefektuře Jü-šu, z okresu Čhu-mar-leb (ཆུ་དམར་ལེབ་རྫོང་). Všichni byli nastěhováni do vesnic vybudovaných ve stylu vojenských kasáren. Tolik Tibeťanů, všichni bývalí pastevci, nomádi, teď ale nuceni k přizpůsobování a asimilaci v tzv."moderním prostředí". Znamená to pro ně naprostý sociální rozvrat, jiný jazyk, jídlo, životní styl. Nehledě na to, že v tomto prostředí nemají jediné místo k praktikování svého náboženského vyznání. Z toho si lze představit, jak taková "integrace" musí být pasivní a bolestivá.

Nikdy nezapomenu jeden smutný rozhovor s těmito lidmi. Zeptala jsem se: "Když jste se sem přestěhovali, vaše horská božstva s vámi také přišla?" Oni, v levných obnošených západních oblecích, se sklopenou hlavou odpověděli: "A jak? Naše bohy jsme opustili. Naše jaky, dobytek a ovce jsme opustili. Kvůli měsíční výplatě 500 yuanů (cca 1500 kč)."

Není to ani tak kvůli té nepatrné peněžní částce, tito Tibeťané se vzdali domovů svých předků, bohů svých vesnic. Od roku 2003 čínská vláda neústupně trvá na tom, že postupující degradaci tibetských pastvin mají na svědomí Tibeťané, kteří tam nepřetržitě tisíce let pasou svůj dobytek. Proto vláda nastartovala megaprojekt - tibetské pastevce z oblastí pramene Dlouhé řeky, Žluté řeky a Mekongu přestěhují na okraje měst. Jeden důvod, který se hezky poslouchá říká, že louky a pastviny si odpočinou a naberou síly. Ovšem výsledek také může být, že se se záhubou bude potýkat i důležitá část tradiční tibetské kultury kočovné pastevectví.

Podle zpráv, tento tzv. "Inženýrský projekt ekologie Pramene tří řek o přesídlení obyvatelstva" počítá s odsunem 16 129 domácností, tedy 89 358 osob, týká se přes desítku měst a prefektur v čínské provincii Qinghai (severní Tibet Amdo). Samozřejmě, všichni tito přesunutí obyvatelé jsou tibetští pastevci. Říká se o nich, že "opustili sedla svých koní a ovčí stáda" a stali se z nich "cizáci žijící na okrajích měst".

Tenkrát jsem také v té nově vybudované vesnici pocítila zvláště tísnivou atmosféru. Neměli tam dokonce ani jedno místo, kde by Tibeťané praktikovali buddhistické rituály - chrámy ani Čhörteny. Nežil zde dlouhodobě ani žádný buddhistický mnich, který by praktikoval a pomáhal přemístěným Tibeťanům s jejich vyprahlými srdci.

Při další návštěvě této přestěhovalecké vesnice jsem si všimla, že dříve širá poušť se dnes na ohromné ploše změnila v jeden vedle druhého tyčící se jako stany skupiny modlitebních praporků, a večerní vítr jimi hlasitě třepotá. U této skupiny praporků stojí tmavě rudá budova, možná, že uvnitř je velký modlitební mlýn, který poskytuje útěchu přicházejícím Tibeťanům. A naproti, přes ulici s pravidelnými řadami přízemních bytovek přistěhovalců, byla postavena budova ve stylu buddhistického kláštera.


Zastavila jsem na cestě jednoho muže a zjistila, že zde bydlí už 6 let, ale i tak si stále nemůže zvyknout. Každoročně obdrží každá domácnost 5 000 yuanů (cca 15 000 kč), to ovšem vůbec nestačí. On sám může jen zřídkakdy najít byť jen podřadnou práci jako třeba kopání a převážení cihel na staveništích. Za takovou práci dostává nanejvýš 30 yuanů na den (cca 90 kč). "Od té doby, co máme klášter jsme mnohem klidnejší a jistější," řekl, dívajíc se na tmavorudou budovu vystupující ze tmy. "Sami jsme nashromáždili peníze a postavili si ho, teď čekáme, jestli ho vláda schválí nebo ne. Snad nám ho povolí, nevím," vyjádřil své obavy a naplnil mne soucitem.
Zašla jsem ještě navštívit jednu domácnost, žena v tradičním tibetském oděvu a tři malé děti, které všechny chodí do školy. Všechny umí čínsky, také se oblékají jako čínské děti ve městě, jen na krku mají pověšený buddhistický talisman od lamů. Žena mi řekla, že její muž umí řídit auto, ale ani tak si prací nevydělá na to, aby mohla koupit maso nebo máslo, mohou si dovolit jen levné náhražky.

Ve chvíli odjezdu z vesnice jsem se opět šla podívat k poli modlitebních vlaječek. Bylo to pro mne překvapení - všimla jsem si, že na zemi leží obrovské kameny Mani. Dokonce to nejsou opravdové kameny, ale položené kulečníkové stoly. Na stolech vyryty velkými písmeny mantry Óm mani padme húm. V ten moment jsem pochopila. Po dlouhý čas se místní pastevci potáceli v problémech a nevěděli jak z toho ven, utápěli se v alkoholu, hráli hazardní hry, kulečník a jen tak lelkovali. Ale nyní se kulečníkové stoly změnily v posvátné kameny. Snad to má spojitost s lamy, kteří sem přišli předávat učení, snad to má spojitost s nezlomitelnou vírou těchto Tibeťanů, kteří sem byli přemístěni a zanechali za sebou své domovy a bohy. A to je právě to nejdůležitější - ukazuje to novou životní sílu a nezničitelnou trvalost.
____________________________________________________________
27. září ve Lhase
Autorka: Tsering Özer
Datum publikace na vlastním blogu: 31.ledna 2013
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama